R - 4.kapitola

28. října 2011 v 14:26 | nazde |  Raddleyovi
Harry se posadil na posteli. Ze spánku ho vytrhl hluk. Všiml si, že vedle sedí v křesle Snape a čte si.
"Co je to za hluk a proč jste tady?" Zeptal se.



"Smrtijedi oslavují a já Vás mám hlídat, abyste tam nešel a neprozradil, že jste tady."
"Tom se se mnou nechce chlubit? To mě těší." Řekl ironicky Harry.
"Nech si to, Pottere. Tom se bojí jen o tvůj život." Harry na něj zůstal překvapeně zírat. Snape si toho všiml. "Omlouvám se Harry, dnes mi vybuchly tři lektvary a jsem proto trochu naštvaný. Měl bys ještě spát, je ještě brzy na to, abys vstával." Harry přikývl a zachumlal se do peřin. Po chvíli usnul.
Probudil se velmi svěží. V křesle, kde v noci seděl Severus, teď seděl temný pán a pozoroval ho. Harry na něj vytřeštil oči a přemýšlel, co udělal, že se Tom uráčil dostavit až k němu do pokoje. Chvíli na sebe zírali a pak to Harryho přestalo bavit.
"Tak co chceš?"
"Předpokládám, že chceš vědět, proč jsme v noci slavili?" Harry přikývl. Tom se ušklíbl a pokračoval. "Bylo to proto, že se nám povedlo sesadit ministra." Harry na něj překvapeně zíral, po chvíli se vzpamatoval a rozesmál se.
"A to ti mám věřit? Proč bys to dělal, když je tenhle snadno ovlivnitelnej. To se ti nepodobá."
"Ano nepodobá a ano, je snadno ovlivnitelnej, ale taky je to pěknej blbec a dělal jen problémy. Myslím, že Cissa je lepší ministr. Co říkáš?"
"Rád bych to posoudil, ale jaksi jsem ještě nebyl venku od té doby, co jsem se dozvěděl, že jsi můj otec. A vlastně mi to tam venku vůbec neschází."
"Bastiane a co tvoji přátelé?"
"Neříkej mi Bastiáne! Ani Sebi, ani Sebastiane. Jsem prostě Harry."
"Odteď ti budu říkat tvým pravým jménem. Jsi tu skoro celé prázdniny, za chvíli se vracíš do školy a já chci docílit aspoň toho, aby sis na toto jméno zvykl. V Raddle manor budeš prostě od teď Sebastian Raddle. Harry Potter můžeš být venku." Harry se vysoukal z postele.
"Dobře, tím pádem odcházím." Harry se vydal ke dveřím.
"Nikam! Pěkně budeš tady, nemysli si, že jen tak lehko odejdeš. Nedovolím ti utíkat z každé hádky."
"Já taky neutíkám, já jsem jen chtěl jít za Karoli a popovídat si s ní o tvém chování."
"Jak o mém chování? Snad o tvém chování, pokud vím, rodič jsem tady já."
"Ano, ale moudřejší z nás dvou jsem já. Promiň, ale kdo tě má furt poslouchat? Buď se mi vyhýbáš nebo na mě ječíš. Co myslíš, že z toho asi tak usuzuju? Že se o mě nezajímáš, že jsem ti ukradenej a že mě nemáš rád a trpíš mě tu jen kvůli tvojí rodině, která mě ráda má." Harry na něj naštvaně koukal. Tom se postavil a přešel k němu. Stále byl vyšší než Harry a shlížel proto na něj z výšky.
"To, co říkáš není pravda. Mám tě rád. A není to jen moje rodina, je i tvoje."
"Máš mě rád? A proč se o mě tedy nestaráš? Proč se mi vyhýbáš?"
"Myslel jsem, že ti bude líp, když se se mnou nebudeš moc často potkávat. Že by ti má přítomnost připomínala minulost."
"To jsi myslel teda dost špatně Tome."
"Ano vidím. Jenže jak to mám napravit?"
"Trav se mnou nějaký čas, to by myslím mohlo pro začátek stačit. A teď, kdybys mě nechal převléknout." Pokynul mu Harry ke dveřím. Tom přikývl a opustil místnost. Harry se s povzdechem posadil na postel. Pak se oblékl a šel na snídani. Za tu dobu, co tam byl, si už cestu pamatoval. Vešel do jídelny a všiml si, že tam je jen temný pán, který hledí zamyšleně někam nad jeho rameno. Posadil se vedle něj.
"Kde jsou ostatní?" Zeptal se potichu. Tom sebou trhl.
"Karoli je vzala na nákupy. Chtěla vzít i tebe, ale pak usoudila, že by to nebylo moudré, abys byl s nimi viděn."
"Hmm." Harry se zamyslel. "Máš dnes něco v plánu?" Zeptal se potom. Tom se na něj překvapeně podíval.
"Ne. Proč?" Harry trochu znejistěl.
"Myslel jsem, že bysme se třeba mohli projít a trochu popovídat. Ale mysím nějak normálně, ne jako ráno. A za to ráno se ti omlouvám, ale bylo toho na mě asi moc."
"Já bych se měl omluvit Harry. A jestli opravdu chceš, tak se s tebou rád projdu." Harry se na něj po dlouhé době usmál.
Společně vyšli na zahradu. Venku svítilo slunce a vál jemný větřík.
"Tome, já, chtěl bych se vrátit po prázdninách do Bradavic."
"Proč myslíš, že bych ti to nepovolil?"
"Vždy jsi byl takový. Vždy jsi mě chtěl mít u sebe. A navíc, Brumbála nesnášíš."
"Ano nesnáším ho, jenže teď je pro mě hlavní tvé štěstí. A vím, že nejšťastnější budeš v Bradavicích se svými přáteli. A pokud budeš chtít, můžeš sem kdykoliv přijet, svůj pokoj tu máš a rodinu taky."
"Jen je škoda, že mi nemůžete psát, to by bylo moc nápadné."
"Severus ti bude dopisy předávat vždy, když k němu přijdeš na trest. Bylo by divné, kdyby ti nedal aspoň jeden týdně, což neznamená, že se nebudeš při lektvarech snažit." Probodl ho temný pán pohledem.
"Já se snažim, jenže když on mě pořád stojí za zády a znervózňuje mě."
"Ano, ale stejně se prostě budeš snažit a mimochodem, dohodl jsem s Brumbálem, že tě klobouk zařadí do zmijozelu, jak chtěl na začátku."
"Před chvílí jsi řekl, že ti jde o mé štěstí a teď mě posíláš do zmijozelu? Nezbláznil jsi se?"
"Ne, nezbláznil jsem se. Proč? Tobě se snad do zmijozelu nechce?"
"To teda nechce. Jen bych tam přišel, tak by se mě Draco snažil zabít. A navíc, jak bych to vysvětlil bez toho, abych prozradil, kdo doopravdy jsem?"
"Harry, teď mě poslouchej…"
"Ne Tome, ty mě poslouchej." Přerušil ho Harry. "Jsem tu už skoro dva měsíce. Jsem tu sám bez přátel. Kdybych šel do zmijozelu, nepočítejme teď únosy od smrtijedů, ztratil bych své přátele. Ztratil bych všechny, kdo pro mě někdy něco znamenali. Nepůjdu do zmijozelu a ty mě k tomu nedonutíš, ani kdybys mě mučil." Harry se mu vzdorovitě díval do očí. Temný pán si povzdychl.
"Dobře, tentokrát bude po tvém. Ale nezvykej si na to." Harry se na něj šťastně usmál. Před ně se přemísťila Karoli s dětmi.
"Ahoj Karlo, vidím, že už jste tady. Sehnali jste všechno?"
"Ano. Tentokrát všechno. A vidím, že jste tu oba, copak Tome, už jsi navrhl Harrymu ten svůj směšný návrh?"
"Jestli myslíš přeřazení do zmijozelu, tak ano, to mi navrhl." Ozval se Harry.
"A měla jsem pravdu, že to odmítneš, Harry?"
"Ano, samozřejmě, že jsem odmítl." Karoli se podívala na Toma.
"Jsem ti to říkala Tome."
"No jo, taky musíš mít vždycky pravdu."
"Musim." Se smíchem ho políbila a zmizela s ostatními dětmi v sídle.
"Smím jít za Karoli?"
"Proč?"
"Chci se jí něco optat."
"No dobře." Harry vešel do sídla a vydal se za hlasy. Po chvíli našel zbytek jeho rodiny, jak sedí u Moniky v pokoji a jak jim Karoli rozděluje nákup. Když vešel, zvedli k němu hlavu.
"Harry, potřebuješ něco?" Zeptala se překvapeně Karoli.
"Ano, chtěl bych se tě na něco zeptat." Karoli přikývla a společně s Harrym opustila místnost.
"Tak copak jsi chtěl vědět?"
"Já... chtěl jsem se zeptat na tvoji rodinu. Přijde mi, že nejsi angličanka jako Tom a o tvojí rodině jsem nikdy neslyšel." Karoli ho odvedla do knihovny. Posadili se do křesel.
"Víš, s mojí rodinou je to trochu složitější. K nim tě nikdy nevezmu, protože Tom mě k nim samotnou nepustí a se mnou tam nepojede, protože moje rodina ho nenávidí. Víš, v mojí rodině se dříve vyskytla šlechtična a moji rodiče se díky tomu chovají jako by i oni byli šlechtici, i když je to už několik generací zpátky, co jsme byli šlechticové, teď už jsou Sirakyové jen obyčejní lidé."
"A proč oni Toma nesnášejí?"
"Protože mě chtěli provdat za maďarského šlechtice a já si místo toho vzala cizince."
"Aha. A vy jste byli vždycky šlechticové?"
"Ne, až po Napoleonovi byl můj prapředek povýšen na šlechtice."
"Aha a proč se tví rodiče tak chovají?"
"Nevím, to jsem se nikdy nedozvěděla." Oba ztichli a zadívali se do dáli. Po chvíli zase promluvila Karoli.
"Chtěl jsi vědět ještě něco, Harry?" Harry záporně zakroutil hlavou. Karoli se usmála.
"Pak mě tedy omluv." Karoli se zvedla a zmizela za dveřmi. Harry v knihovně osaměl.

"Harry!" Ozvalo se zavolání za jeho zády. Zastavil se a otočil se.
"Severusi, co potřebuješ? Pokud vím, do Bradavic se jede až pozítří."
"Ano, to ano. Ale pokud vím, ty ještě nemáš nakoupeno a proto tu dneska jsem. Tom mi povolil vzít tě na nákupy. Prý by rád šel s tebou sám, ale jeho podoba je lidem moc známá, tak posílá mě."
"Dobře, pak tedy prosím tady chvíli počkej, jen se převleču." Harry zašel do pokoje, který byl kousek od nich. Za chvíli vyšel již převlečený.
"Můžeme jít?" Optal se Severus. Harry přikývl. Vyšli před pozemky, kde je Snape přemístil.
Objevili se na Příčné ulici. Jakmile dopadli, vydali se na nákupy.
Akorát vycházeli z Krucánků a Kaňourů. Skoro všechno již měli nakoupené. Na ulici se ozval zděšený výkřik. Podívali se tím směrem. Ulicí si to rázovalo několik smrtijedů. Zůstali na ně překvapeně zírat. Díky přátelství s temným pánem jim nedošlo, že smrtijedi Harryho stále berou jako nepřítele. Smrtijedi si to mezitím dorázovali až k nim.
"Áá, Harry Potter a Severus Snape, jaké to milé setkání." Ozval se před nimi posměšný hlas Luciuse Malfoye.
"Malfoy, taky tě rád vidim." Usmál se na něj Harry. "Copak máš za přání?" Malfoy na něj překvapeně zíral, ale rychle se vzpamatoval.
"Chyťte je a přeneste do temného sídla!" Vykřikl na smrtijedy, kteří stáli za ním. Ti ihned oba svázali a přenesli se s nimi do temného sídla.
Objevili se ve velké hale, kde se konávaly porady. Harry i Severus to tam bezpečně poznali. Do dveří vstoupil temný pán, kterému alarm oznámil přítomnost někoho cizího. Překvapilo ho, když uviděl svého syna a jeho kmotra svázané a obklopené smrtijedy. Své překvapení však nedal znát a pokynul smrtijedům, aby se zvedli. Předstoupil před něj Lucius.
"Můj pane, tyto dva jsme zajali na Příčné ulici a vedeme vám je. Kupodivu se ani překvapením nezmohli na obranu." Dořekl posměšně Malfoy. Temný pán probodl Harryho a Severuse pohledem. Pak se otočil zpět na své smrtijedy.
"Odvedli jste dobrou práci. Můžete jít, o ně už se postarám." Smrtijedi se uklonili a přemístili. Tom chvíli počkal a pak je oba rozvázal. Oba na něj s hrůzou koukali, věděli, že ho moc nepotěšili.
"No, to se vám teda povedlo. Nechat se chytit smrtijedy a ani se nebránit. To jste si tak zvykli na mé přátelství, že vám ani nedošlo, že se na veřejnosti nesnášíme!?!" Temný pán na ně ječel a rozzuřeně přecházel okolo. Báli se i nadechnout.
"No tak, oněměli jste nebo co?" Temný pán se zastavil přímo nad nimi.
"Omlouvám se." Vyšlo tiše z Harryho úst. Tom na něj překvapeně vytřeštil oči.
"Za co?"
"Že jsem se nechal tak hloupě chytit. Víckrát se to již nestane." Temný pán se nad něj sklonil.
"No to teda doufám." Zavrčel mu do obličeje. Pak se znovu narovnal. "Běžte. A už víckrát nechci vidět, že vás přivedou smrtijedi, jasné." Oba se rychle postavili a zmizeli z místnosti. Tom se ušklíbl a vydal se za svou manželkou.
"Tak co to bylo tentokrát?" Zeptala se Karoli, když vešel do jejich společného pokoje.
"Ále, smrtijedi mi přivedli Harryho a Severuse."
"Cože!?!" Vykřikla Karoli a vzpřímila se v křesle. "A není jim nic?"
"Ne, oni byli tak překvapení, že je smrtijedi jen svázali a přenesli. Pustil jsem je a teď jsou kdesi." Karoli si oddechla a znovu se uvolněně opřela do křesla.
"Snad se příště už chytit nenechají."
"No to doufám."


3. kapitola / 5. kapitola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilly poterova ml. lilly poterova ml. | 28. října 2011 v 18:10 | Reagovat

jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii nove pokračovanie je super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy J.K.Rowlingové si nekladu žádná práva a nemám z nich žádný finanční zisk