Z lásky skoro bulimik! 1

4. ledna 2009 v 4:00 | Backy |  Z lásky skoro bulimik
Shin-
"Vstáváme, neulejváme se, snídaně na stole a vy ještě chrníte!" Křičím na ty dva zamilované spáče do pokoje. Ano, tušíte správně na Kira s Yuem.
"Nevydrží to vstávání ještě chvíli? My celou noc nespali!" pravil Yu záhrobním hlasem a přivinul si Kira k sobě.
"Vždyť je skoro půl dvanáctý! To už je spíš na oběd, než na snídani. Holt jste neměli celou noc dělat nemravnosti a taky se trochu prospat!" řeknu jim a mizím dolů do kuchyně za Strifym na snídani. Přicházejíc ke schodišti, cítím jemnou vůni, vycházejíc z jeho pokoje. Malinko jsem pootevřel dveře a podíval se na jeho naprosto neuklizený pokoj. Alespoň mám jasno, kde přesně začít s úklidem. Nasál jsem ten úchvatnej vzdoušek naposledy. Viděl jsem ho, jak spokojeně sedí u stolu. Škoda, že netvoříme pár, stejně jako Kiro a Yu. Přec jen by to bylo jednodušší. Miluju ho, ale co by asi říkal, kdybych mu to oznámil? Těm dvoum spáčů, nahoře z celého srdce závidím. Ale co tu běduju? Stejně s tím nic neudělám.
"Chutná?" zeptám se Strifyho sedíc a mlsně pomlaskávajíc u jídelního stolu, když dorazím do kuchyně.
"Jo, jo… a co to vlastně je?" zeptá ses napjetím v hlase. Mám chuť mu říct něco pikantního.
"Yuovo nedělní ponožky, rozmíchaný s gelem na vlasy." Odpovím s klidem v hlase a Strify to od sebe rychle odstrčí.
"Ale já už měl šestnáct lžic!" vykřikne zběsile a vypadá to tak, že mi to sežral i s navijákem.
"Neboj, dal jsem tam vše, co jsem tu našel… a bylo to k jídlu!" dodal jsem ještě a Strify si oddechl. Najednou se mi udělalo hrozně špatně. Rychle jsem se posadil a hlavu si dal do dlaní.
"Děje se něco?" Podivil se Strify a rychle odložil příbor.
"Omluv mě na chvilku…" řekl jsem zběsile a běžel na záchod. Co si zase ten můj sakramenskej žaludek vymyslel? Že nechce mít výživu ve své blízkosti? Dobrá, mám velmi hodný žaludek, který se o trochu toho žvance chce podělit i se záchodovou mísou. V koupelně jsem našel nějakou gumičku a sepnul jsem si s ní vlasy. Cítil jsem to… Za chvilku to přijde…
Ani jsem se nenadál a veškerý obsah mého žaludku skončil v záchodě.
"Alespoň něco jsme si mohli nechat." Prohlásil jsem přísně ke svému žaludku. Vyčistil jsem si zuby a znovu se přemístil do kuchyně, kde se právě snídalo. Sedl jsem si naproti chlapci, díky kterému mé srdce buší na plné obrátky. Chvilku jsem na něj koukal a jen co jsem zaregistroval, že se na mě kouká, odsekl jsem pohledem někam jinam.

Strify-
"Jsi v pohodě?" zeptám se, jelikož vypadá bíle, jako sousedovic nově natřená bílá stěna. Náhle si odběhne na záchod, pak jsou slyšet zajímavé zvuky a teď přijde jak čerstvě vyzvracená mrtvola… Ale toto se opakuje už několik dní… Ještě z něj bude bulimik!!!
"Ani moc ne… spal jsem na rozdíl od ostatních asi necelé tři hodiny." Řekne a unaveně hlavou práskne o stůl. Já spát necelé tři hodiny, tak jsem mrtvej… Myslíte, že ještě vstane od toho stolu?
"A nechceš si jít lehnout?" zeptal jsem se zvídavě a zvláštně se podíval na chlapce ležíc naproti mně. Najednou se svalil na zem a tam se uvelebil.
"O co myslíš, že se tu celou dobu snažim?!" vyjel na mě a já nestačil zírat… Ještě chvilku bude mít takhle sladce zavřený oči a já si zahraju na spanilého prince… Podám mu ruku, že ho zavedu do obýváku. Vedu ho do obýváku a jemně ho pokládám do křesla. Podíval jsem se na něj a jen se ztrácel před očima… Skara Shine… kde jsi?? Aha, támhle v křesle… už jsem tě málem ztratil!
"Nechceš se svěřit? Co se děje?" zeptal jsem se opatrně, abych mu náhodou neublížil. Náhle se zvedl a došel až ke gauči, na kterém jsem si válel šunky. Sedl si tam vedle mě a položil mi hlavu na rameno. No co si o tom mám asi tak myslet?
"Jo, něco by tu bylo…" řekne a já valím oči… uši… počkat, uši se valit nedaj… prostě poslouchám!
"Víš… chtěl jsem ti říc, že t… Jak se máš?" dobrá… jsem tu napnutej jak kšandy, abych se dozvěděl jak se mám?!
"Nechtěls mi něco říct?" zeptal jsem se docela naštvaně.
"Miluju tě!" vykřikne náhle a políbí mě. Mé oči se právě válejí někde po zemi, uši již asi nemám a srdce právě vyhrálo maratonový běh.

Shin-
To snad nemůže být pravda! Právě jsem udělal něco, o čem se mi ani nezdálo! No nečumte na mě jak na debila!
"Proč si mi neřekl dříve, co ke mně cítíš?" zeptal se a já cítil, jak se mi do tváří žene ruď. Chytl mě vzadu za krk a… zavřete oči! Teď se zde budou konnat nemravné věci! Rychle jsem se od něj odtrhl.
"Milostné akce? A bez nás?!" vykřikl Yu a oba dva nás objal. Asi se brzo udusim. Náhle přiskočil i Kiro a dělal to stejné jako Yu.
"Děkujeme za uznání, ale ni se nestalo, takže se můžete odebrat do kuchyně na sní… oběd a my půjdem nakoupit!" rozhodl jsem a táhl Strifyho nahoru do pokoje.
"Se půjdem venčit?" zeptal se a já si ho představil na vodítku s kostí v puse.
"Strifánku, k noze!" vykřikl jsem a ten uslintánek rychle přiběhl. Stáli jsme již v pokoji, oba před stejnou skříní. Strify se již postavil na "zadní" a otevřel skříň.
"Co si mám vzít na sebe?" řekli jsme nastejno.
"Modelko…" odsekl jsem a otočil se k němu zády.
"Že to říkáš zrovna ty…" pravil a uraženě se odebral do svého pokoje. Něco jsem na sebe hodil a trochu si upravil toho vrabčáka, co mi skákal na hlavě.
Vyšel jsem ven, kde již na mě čekala milá společnost uslintaný pes. Chvilku na mě koukal… hele vy u toho počítače! Vemte si alespoň kapesník, když máte choutky slintat!
"Všechno máš?" zeptal se mě jak matka dítěte, když jde do školy.
"Mobil, gel na vlasy, kalhoty, spodky… ano, mám všechno." Pravil jsem a Strify vypadal na mrtvici.
"Takže peníze nepotřebujem?" zeptal se naštvaně.
"Od toho máme ty spodky…" odpověděl jsem a vytáhl jsem z kapsy cosi zeleného.
"Už jsem si oddechl!" řekl Strify, když si všiml, že vytahuji peníze. Chytl mě za ruku a dotáhl až do předsíně, kde pyšně vysel náš věšák. Strify vzal můj kabát a gentlemansky mi do něj pomohl.
"Tak můžem!" řekl jsem a vyšli jsme ze dveří.

Yu-
"Myslíš, že se konečně dali dohromady?" zeptal jsem se Kira, který se právě ládoval snídaní.
"Kbflflll bflllpr blfgpg…" tato odpověď mi toho moc neřekla…
"Zopakuješ to lásko?" řekl jsem mile.
"Kbflflll bflllpr blfgpg…" Tak dobrá, naštval jsem se.
"Takže spolkneme sousto, které máme v tlamičce a pěkně svému miláčkovi řekneme srozumitelně, co nám chceš zdělit." Učil jsem toho nezdvořilce slušné mluvě.
"Kbflflll bflllpr blfgpg…" odpověděl zase a já se naštval úplně.
"Umíš to i jiným jazykem?" zeptal jsem se naštvaně.
"Jo tááák! To si měl říct, ale hned, že nerozumíš. Říkal jsem, že je dobře, když se o Shina někdo postará, třeba se už konečně hodí do pohody." Pravil a já si oddechl, že nikoho vraždit nemusím. Sedl jsem si pohodlně na židli a sem tam se kouknul na to žvížátko, jak do sebe cosi láduje. Na chvíli jsem odvrátil pohled. Avšak, když jsem ho vrátil… Kiro tam nebyl…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy J.K.Rowlingové si nekladu žádná práva a nemám z nich žádný finanční zisk