Miluji... 10 END

21. ledna 2009 v 7:00 | Backy |  Miluji
"Kiro... i když se tak nechovám... strašně moc tě miluji." plácl jen tak do ticha. Bohužel... Kiro už spal.
"Eeh.. jen spinkej andílku... spánek je zdravý."

"C-co t-t-to bylo?" vykoktala Shinova máma.
"Leno... miluji tě...." šeptla Melisen a políbila jí na tvář.
"Meli... už se chováš jako ty naše děti!" řekla a pohladila ji na tváři. Rozbušilo se jí srdce.
"Když se odstěhujete, ublíží to jak klukum, tak i nám.... stejně jsi rozvedená... já taky... dáme se dohromady a bude všichni šťastní.." pravila Melisen.

Najednou zazvoní zvonek...
"Kluci, půjdu otevřít!" křikla Melisen a šla.
"Přichází Kirova máma s pyžamem!" podotkl jen tak z ničeho nic Strify. Shin dostal neobvyklý záchvat smíchu.
"Řekl jsem něco vtipnýho, že se směješ ty pakobylko?" zeptal se Strify a udělal výraz alá "debil"
"Botanika 4ever!" pípl jen Shin a Strifyho chytl amok.
"I´m gonna live forever..."

"Dobrý den... večer... noc?" zasmála se černovláska ve dveřích.
"Ahóóój! Co tu potřebuješ Miki?" zeptala se Melisen a vedla Mikoto do baráku.
"Hledám tu svýho teplýho pacholka!" zašklebila se Mikoto a zasmála se.
"Tak to jsi dobře... z tohoto domu se stal teplej bordel, kdyby jsme je nevyhnali spát." mrkla Melisen a zavedla jí do obýváku za Lenou.

V obýváku byly schody do poschodí, po kterých Mikoto kvapem vylítla do patra. Všimla si prvního pokoje. Otevřela dveře...
"Lumi... miluji tě...." pravil Jetsam...
"Ježiši.... pardon... chtěla jsem jít někam jinam..." vykoktala vyděšeně Mikoto, když si všimla, že zrovna v tomto pokoji hledat jejího synáčka asi bude hodně marné.
"Takovej omyl... kam chtěla jít? Ani tě nenechala říct větu co?" řekl Luminor a přišklíbl se.
"Co se dá dělat světluško moje..." pokrčil rameny Jetsam a pohladil ho po tváři.
"Taky tě miluji Jete...." pravil Luminor a zrudnul jako rajče. Jetsam se na něj sladce podíval a znovu se navzájem vpili do svých rtů.

"Božínku, taková milostná chvilka a já tam vtrhnu..." šeptla si Mikoto.
"Zkusíme tyhle dveře... je z nich cítit něco sladkého... vanilka?" řekla si a vzala za kliku. Pohled jí padl na jejího tmavovlasého synáčka ležícího na posteli, svírajíc v náruči cosi blonďatého. Kterému se to očividně moc líbí.

Celý pokoj byl provoněný a Mikoto si všimla i rostoucí zakrslý druh Sakury na poličce vedle. Cítila se tu trochu jako doma. Postel v barvách perletě, spíše narůžovělá. Na stěnách japonskými znaky psáno: Láska dokáže mnohé změnit... Bohužel... už to nejde nazpátek.
Mikoto si po přečtení této věty uvědomila, že křik na jejího zamilovaného synka nepomůže, že už s tím prostě nic neudělá. Pokud mu nechce zkazit život, což rozhodně nechce. Musí být na ně milá... vždyť už přece jen má novou známost.... Yosukeho....

"Yu..." křikla
"Pššššššššt! Nevzbuď ho! Podívej se jak sladce spinká... přece ho nechceš vyrušit." okřikl jí šeptem synek
"Yu.... přišla jsem se omluvit. Pochopila jsem, že zamilovat se do kluka mého syna nebyl dobrý nápad.." řekla a přiblížila se k jejich posteli.
"Miluji tě synáčku můj...." řekla a políbila ho do vlasů.
"Prosím, zkusme na ten incident zapomenout. Moc vám to spolu sluší... já už také někoho mám, takže si nemáme co vyčítat... odpustíš mi?" zeptala se a oči se jí zalily slzami. Yu jen přikývl na souhlas.
"taky tě miluji..." dodal a pohladil svého milence ve vlasech.
"Lásko... probuď se..." pravil Yu a trošku ho polochtal.
"Hehe... brouku co se děje?" zeptal se Kiro s úsměvem a vyvalil na Yu své nádherné šedozelenomodré oči. Yu se rozplýval blahem. Mikoto dostala nápad... musí si ujasnit, že to co cítí Yu ke Kirovi, cítí i Kiro k Yu.
"Kiro... co cítíš k mému synovi?" zeptala se a pohladila Kira po tváři. Kiro se zalekl.
Zase ona? Už mi nic neudělá? Lásko prosím ochraňuj mě! Bojím se jí! honilo se mu hlavou a víc se přitiskl k Yu, takže to vypadalo jako kdyby si to měl ještě ujasnit.
"Miluji ho..." pravil velmi tiše a políbil ho na krku.
"tak to jsem ráda...." řekla a v Kirovi hrklo.
Konec strachování? Hurá...
"Něco na sebe hoďte a pojďte dolů.. za chvilku se tam asi všichni sejdeme." pravila a s úsměvem se podívala na ten nádherný páreček ležící na posteli.
"Mami...vážně gomenasai, ale asi tady zůstaneme... přece jen si to musíme nějak užít..." šeptl Yu a zrudnul. Kira to vyvedlo z míry a začal se přišklebovat.
"OK... oyasumii!" křikla za nima, když vycházela.

"Už sis rozmyslela odpověď?" zeptala se Melisen a mrkla na sedící ženu naproti ní.
"Budeš ode mě očekávat negativní odpověď?" otázala se Lena a Meli zrudla.
"Jak se to vezme.... vím, že ty asi moc "bi" nejsi, ale pozitivní reakce by mě velmi potěšila..." plácla jen tak a začala se červenat ještě víc. Lena docela dlouho uvažovala o odpovědi.
"Ok.. tuto odpověď řeknu i kdyby ti to radost dělat nemělo... také tě miluji.." řekla a začaly se líbat. To nebyl dobrej nápad....

"No co to vidím? Nám se za to nadává a tady se to normálně propaguje.....?" řekl naštvaně Strify svým nahodile teplým hlasem.
"Strifý klídek.. jdem do toho taky, když tady můžem!" řekl Shin a chytl Strifyho okolo boků. Vtom si vzpomněl na to stěhování. Podíval se na svou mamku. Sladce se na něj usmívala a naznačovala pohybem ruky: "Jen do toho!"
"Miluji tě!" řekl Shin a začal se se Strifym líbat. Mamky také chyceny za boky je s úsměvem na rtech sledovaly.
"Strify... co řekneš?!" upozornila Melisen.
"Děkuji?" nepochopil Strify... Vždycky ho kárala za kouzelná slovíčka. Kouzelná..?
"Strify?!" křikla. Strifymu to docvaklo.
"Miluji tě Shine..." řekl a políbil ho na ucho.

Láska je krásná věc... Ať jí cítí kdokoliv.

The end***

Pozn. autora:
Miluji je zatím má nejúspěšnější povídka. Proto jsem se rozhodla, že pokud bude zájem (min. 3 lidi) tak napíšu i druhou sérii. Doufám, že se vám tato povídka líbila a poprosila bych vás o nějaký komentář... xD

S láskou Backy



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy J.K.Rowlingové si nekladu žádná práva a nemám z nich žádný finanční zisk