Anděl nebo ďábel? 3

13. ledna 2009 v 11:00 | Backy |  Anděl nebo ďábel?
To dítě je naprosto jedinečně pitomý... On, že mě miluje? Vážně? Asi zcvoknu... Sebastiane,,, to mi nesmíš dělat. Ty potvůrko jedna malá.
Mluvím si do duše až najednou mi dojde něco, co jsem nikdy v životě necítil. Byl to nádherný hřejivý pocit, který šel čistě jen od srdce. Podíval se na mě a já se mírně vzrušil. Co se to se mnou sakra děje? Vždyť takhle jsem nikdy na nikoho nereagoval... Sebíku ty svůdníku, co to se mnou děláš? Vždyť já nemůžu milovat... nesmím... Dále mi olizuje tváře až se začnu cítit trapně.
"Nech toho... už jsem přestal." Prohlásím a kouknu mu zpříma do očí, které si jednoznačně říkají o trochu lásky.
"Sebi... mám tu malej problém.. Už od svých 13-ti let dělám jednu věc. Moc mě to nebaví, ale peníze za to jsou. Zatím jsem se dozvěděl, že svou práci dělám nejlépe ze všech co tam jsme. nemůžu se toho pustit. Ale také k té práci mě vázalo několik pravidel, která momentálně značně porušuji. Bohužel porušil jsem jedno z těch nejdůležitějších. Jsem odhodlán od tebe přijmout nakládačku, miliony nadávek a hektolitry slz jen co se dozvíš co jsem zač. Nechci aby ti to řekl někdo jiný, chci se ti s tím svěřit sám, ale nechci to udělat hned." pronesu a začnu ho hladit ve vlasech. Jak jest vidět, dítě to jaksi moc nepobralo. Valí na mě svá šedomodrá očka a smutně hledí. Miluju ho.... néééé co to zase říkám? Nesmím ho milovat.
Jako podstatně starší ho začnu konejšit.
"Kiki... co to máš za tvrdou práci, že máš určitá pravidla a právě teď je porušuješ? Jsi snad nějaká kurva z bordelu či co?" vyhrkne na mě a já spadnu z postele.
"Kde chodíš na takový nápady chlapče?" přišklíbnu se a nemám čistý svědomí.
"Promiň... neber si to osobně..." omluví se mi a začnu se zase cítit nadřazeně. Vtom, ale nečekám následující akt. Chytil mě za ruku a povalil zpátky na postel. Začal mě líbat na krku a rukama hladit na břichu. Nemůžu se vzpouzet. Slastně zavrním a to je pro něj signál. Signál, že může víc! zajede mi rukama pod triko a jemně hladí mou pokožku. Očividně se mu má pokožka zalíbila a já dostal strach, že si jí trochu vezme na památku.
"Ne tak zhurta! Nech mi taky na tom hrudníku něco!" špitnu a začervenám se. Sebímu to ihned dojde.
"Sorry..." kvíkne trapně a políbí mě na tvář. Je tak ohleduplnej asi se nechám laskat od něj častěji. Naklonil se nade mě a zadíval se mi do očí. Udělal na mě rajcovní výraz, olízl se a přitiskl své rty na mé. Pronikl svým jazykem za mou ochrannou stěnu, kterou jsem schválně povolil. Chce abych spolupracoval. Mám? Risknu to. Uvedeme své jazyky do vášnivé souhry a jemně se hladíme na zádech a na zadečku. Mám štěstí, že ležím na posteli....
"Sebastiáne? Jsi už vzhůru?" Ozve se a můj miláček udělá výraz alá: A do prdele to bude má smrt! Náhle se otevřou dveře a do nich vkročí jakási tmavovlasá dáma a valí na nás oči.
"Sebastiane? Co to má znamenat? Kdo je ta dáma?" Zeptá se a mě to vnitřně urazí. Sebi mě umlčí lehkým štípnutím do zadku a křikne: "To nic mami to je moje holka... Řekli jsme si, že nepůjdem dneska k ní jako obvykle chodíme, že bychom mohli zajít k nám. Mohla bys už jít?" Ta paní jen kývne hlavou a odchází. Ve dveřích se ukáže hlava Sebiho otce.
"Sebi? Ty máš holku? Neříkals, že jsi na kluky?" šeptl jeho otec divně. Jen co ho vidím dojde mi, že toho pána odněkud znám. Vzhledem k tomu kde pracuji se schovám pod peřinu.
Zanedlouho mě Sebi odkryje a muž na mě začne valit oči.
"Ehm... neznáme se náhodou?" zeptá se a mrkne na mě.
"Bohužel ano.." přiznám a vtom mi dojde co je to zač. Sebi mě zase zakryje, ale teď už jen po krk.
"Odkud se vy dva znáte?" Vyvalí na nás Sebi a jeho otec se mírně zachechtne.
"To bys asi takhle po ránu nepobral drahoušku." odpoví mu otec. Pohladím ho po tváři a velmi zhluboka se nadechnu.
"Sebi... víš... tvůj táta se docela hodně kámošil s mou kolegyní." šeptnu.
"Řekněme, že jsem se s ní bavil celý večer." dodá jeho otec.
"Tati a nechodíš ty každou sobotu do bo...." zeptá se Sebi a zůstane jako zmrazenej na místě jen co mu dojde co jsem zač.
"To nemůže být pravda... Ne... to nejde... ty přece nemůžeš být..." rozbrečí se mi v náruči.
"Ano Sebi... Jsem děvka z bordelu..." šeptnu a všichni máme první pohřeb.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy J.K.Rowlingové si nekladu žádná práva a nemám z nich žádný finanční zisk