Anděl nebo ďábel? 2

6. ledna 2009 v 11:00 | Backy |  Anděl nebo ďábel?
Bylo velmi zvláštní, že růženín do deseti minut usnul. Ach bože... být takhle nádhernej... to by se mělo zakázat... Asi dneska neusnu. A nebo, že by ne? za chvilku spím také...

Ty byla noc... takhle krásně jsem se ještě nevyspal.
Hele... kdo to je? Začnu přemýšlet hned po ránu, když si všimnu krásného chlapce pode mnou.
"Eeh.. dobré ranko.." šeptnu nesměle a pohladím ho po tváři. Hned zareagoval a začal otvírat očka... Jako kdyby vyšlo druhé slunce...
Podívám se mu do očí a vzpomenu si na celý včerejšek. Je to anděl? projde mi hlavou, ale včerejšek mi mou otázku zapírá... nebo ďábel?
"Kde to jsem?" šeptne to růžové stvoření a rozhlíží se kolem. Stále na něm ležím a vůbec se mi nechce slézt.
"Jsme u mě doma..." pravím a pomyslím na rodiče, kteří včera odjeli na nějaký ples a mají se vrátit dneska ráno... No to se budou asi pěkně tvářit, až mě uviděj s klukem v posteli...
"He.. já už měl zase opici viď?" zrudne a zadívá se na mě. zase? No kolik mu je? Vypadá tak na můj věk, ale já mám ještě alkohol zatrhlej...
"No... asi jo..." řeknu a sladce se usměju... ano je to anděl... Vtom mi došla malá nesouvislost..
"Jak ti mám říkat?" zeptá se mě...
"Jak budeš chtít." podotknu a nějak mi nedojde otázka.
"Myslel jsem jak se jmenuješ." usměje se a dívá se mi zhluboka do očí. Je to krásnej pocit.
Nesouvislost je taková, že stále neznám jméno mého vyvoleného...
"Právě mi dochází, že ani já stále neznám tvé jméno..." plácnu.
"Já jsem Sebastian a ty?" řeknu a při vyslovení mého jména zrudnu... strašně se mi nelíbí... Naprosto ho nenávidím..
"Sebík.. to je krásný..." praví a já si vzpomenu na to jak mi říkali ve škole... Emostián... Teplostián... a podobně..
"tak aby těch -istiánů nebylo málo.. tak já jsem Kristian." zasměje se. Krisianek... to je hezounký!
"Těší mě.." řeknu a nejspíš zrudnu, jelikož se to začne pošklíbat.
Je sice ráno, ale k jeho značné kráse jsem se neudržel. I za těchto hrozných podmínek jsem ho políbil na jeho sladké rty.

Začalo to letmým přiblížením. Zadíval jsem se mu do očí. Dvě nádherné našedivělé kuličky... Jeho samotného mé pohyby nepřekvapovaly, což překvapovalo mě. Dokonce začal spolupracovat. Nosem jsme se o sebe otřeli a začali se otírat tváří. Přiblížili jsme se ještě blíž a přitiskli rty k sobě. Chvíli jsme se jen tak vpíjeli navzájem a potom jsem začal polibek prohlubovat. Mrška... nechce mě pustit za stěnu těch bílých perliček co má v puse.
Náhle mě pustí a začnu jazykem přivádět k spolupráci i ten Kristianův.. jen tak chvilku tam objíždím vše co mi dovolí, než ho dovedu k té tak moc vytoužené spolupráci.
Proplétáme své jazyky ve víru vášně a lásky.
"Kiki.. miluji tě..." prohlásím a můj růženín, nevěřícně valí očka.
"Víš ty vůbec co si právě řekl?" vyděsí se. Já nevim co je na tom špatnýho.
"Kolik ti je dítě moje?" zeptá se a já mu popravdě odpovím.
"Šestnáct, ale jen pár dní do sedmnácti..." o co mu jde?
"Já..." zadívá se mi hluboko do očí a rozbuší se mu srdce...
Zamiloval se do mě taky a teď mu je to trapný?
Co se stalo?" zeptám se a jemu se začnou koulet slzy z očí.
"Kristiane... co se děje?" ptám se a pokouším se mu otřít slzičky z očí. Tak jemně jak to nejlíp dokážu...
Asi ho to dojímá..
"Broučku... kdybys věděl.." pravil a já se na něj začal podivně koukat.
"Kdybys věděl to co nesmíš.." odsekl se..
"Kdybys věděl to co vím já..." řekl znovu
"Díval by ses na to úplně jinak." a ve mě hrklo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy J.K.Rowlingové si nekladu žádná práva a nemám z nich žádný finanční zisk